Kyjev

Do Kyjeva jsme se vypravili na začátku října 2014. Ano, bylo to před vypuknutím revoluce na Majdanu, ale troufám si říci, že tvář, duch a bezpečnost města se tím nijak nepoškodily a je tu bezpečno stejně tak, jako bylo před tím. Je opravdu škoda nevidět toto dech beroucí město naživo z úplně jiného pohledu, než jak jej známe z obrázků časopisů a live přenosů z televize, kde se vše točilo okolo převratu a demonstrací a člověk nabyl až nespravedlivý pocit nebezpečí a antipatie nad touto destinací. Boje na Ukrajině neutichají, nechci je ani nijak podceňovat, ale po celou dobu se odehrávají daleko od hlavního města.

Kyjev je přitom plný náboženských, historických a samozřejmě i politických skvostů (komunistická budovatelská éra je vám všude v patách), které stojí za objevování a za prolomení předsudků, které jsme si My “západní Evropané” vůči všemu ukrajinskému automaticky vytvořili. Přiznávám, že i já jsem cestovala s menšími obavami, co nás tam čeká.  Ale s rukou na srdci musím uznat, že takto mile překvapená jsem z žádného jiného města nebyla. Hned, jak jsme dorazili z letiště do centra, bylo zřejmé, že Kyjev není to, co jsme si mysleli. Je to metropole, jak se patří. Ulice jsou čisté, plné života, s příjemnými podniky k posezení, silnice jsou v dobrém stavu, zrenovované budovy, žádná špína, odpadky ani chudoba, a světe div se, mnohem větší pořádek, než-li u nás. Kyjev nepozná vandalství. Grafity aneb “fenomén mladých vandalů dnešní doby” ponechaly Kyjev absolutně neposkvrněný, přísahám, že jsem žádné nikde neviděla. Domovino má, uč se od Kyjeva, jak se starat o památky, o vzhled ulic a o dobrý život obyvatel v nich. Domácí jsou milí, usměvaví, nápomocní, Kyjevčanky se po ulicích nosí ve velkém stylu a ukazují turistům ze západu, proč se o nich říká, že jsou to krásná, čistá a upravená stvoření. Bohužel, o mužích se to již tvrdit nedá. Za svými polovičkami pokulhávají, a to na obě nohy.

Z jídla naprosto určitě ochutnejte pravý ukrajinský boršč, který nám výborně připravili v jedné nejmenované ukrajinské vývařovně kousek od Zlaté brány. Na trzích, kterých je v Kyjevu díky bohu stále ještě dost, doporučujeme ochutnat speciality jako nakládanou okurku, česnek, cibulku, papričku, zelí, zkrátka co je kyselé, je v Kyjevě skvělé. Nejen ovoce a zeleniny je tu neskutečné množství, ale i spousta druhů masa, mléčných výrobků a pečiva. To vše naukládáno tak, že je vám až líto některý kousek vzít a koupit si ho, protože tam bude prostě chybět. Zkrátka, Kyjevčani platí za gurmány a v takovém stylu přistupují k prodeji jídla – kvalita, čistota, ochutnávka, ochota a úsměv od ucha k uchu. V neposlední řadě se nezapomeňte napít Kvasu. Mírně alkoholický, sladký nápoj, karamelově zbarvený a i jako karamel chutná.

Co musíte, ale opravdu musíte v Kyjevě navštívit nebo vidět? Je toho hodně, ale pokusím se připomenout ty úplně nejzákladnější a nejzajímavější místa, která okoření ještě více váš první dojem z tohoto kouzelného města. Pro Kyjevčany, co se týče historického hlediska, je nejsvatějším místem Zlatá brána (Zoloti vorota). Jedná se o zbytky kyjevského opevnění a patří k nejstarším památkám města.

Na Ukrajině se k náboženství (pravoslavní věřící) hlásí více jak 60% obyvatelstva. A Kyjev je proto město nespočetného množství zlatých kopulí, chrámů, kostelů, klášterů a náboženských symbolů. Všechny jsou tak v perfektním stavu, až je vám líto, že těch pár kostelů u nás doma patří České/Slovenské církvi, která nemá peníze na jejich obnovu.

Z náboženských památek vyzdvihuji jen několik:

kostel sv. Michala, chrám svaté Sofie, komplex nejsvatějších budov v Kyjevě – Kyjevskopečerská lavra. Mně osobně se nejvíce líbil kostel svatého Ondřeje.  Krásný výhled a atmosféra okolo nepříliš velkého kostelíka byly okouzlující. Podzim si tehdy na listech stromů v nedalekém parku vyhrál tou nejpestřejší paletou barev. K tomu pouliční umělci vystavovali svá díla mezi listím na zemi kdekoliv se dalo a na ulici probíhal trh, který perfektně dokreslil ducha místa. Dodnes vidím celou tu scénu před sebou. 

Ostatní památky:

Při obcházení komplexu Kyjevskopečerské lavry si jistě všimnete, že trochu výš nad vámi na kopci se tyčí monumentální socha. Jde o jednu z památek budovatelské éry, kterou vám doporučuji  navštívit, tedy postupujte z lavry přímo vzhůru. Onou hrdě se tyčící sochou je ocelová Matka Vlast –  nachází se v prostorách muzea 2. světové války. Kdo neměl doposud možnost vidět Sochu Svobody v New Yorku, Matka Vlast je porovnatelným zadostiučiněním: s podstavcem měří 102 metrů, tedy více než kráska z NY.

Musíte se svést kyjevským metrem. Stanice zamrzlé v čase komunismu nám až podezřele připomínaly stanice pražského metra. Navíc, jedna z nich, stanice Arsenalna se může pyšnit titulem nejhlubší stanice metra na světe – je víc než 105 m hluboko. Už jen proto jsme si ji museli zažít na vlastní kůži. Na jedné části eskalátoru jsme strávili až několik minut a to už vsedě. Pokud na Arsenalna vystoupíte, navštivte park Věčné Slávy, kde byl vybudován památník a Muzeum Hladomoru.

Doporučuji se také projít po ulici Khreschatyk, kde se jinak vytížená osmi proudá silnice na víkend pro dopravu zcela uzavírá a stává se čistě pěší zónou. Za návštěvu stojí Olympijský stadión, okolí prezidenstkého paláce, kde se v těsné blízkosti nachází děsivý a tajemný “Dům Chymén”, Maidan Nezalezhnosti – nyní již dobře známé hlavní náměstí Kyjeva, a Státní muzeum letectví v blízkosti kyjevského letiště Zhulyany.

Každý, kdo navštíví Kyjev, je nadšený, zainteresovaný a překvapený. Užijte si jeho ulice, památky, parky a atmosféru i vy.

Theressa

Ubytovanie v Kyjeve nájdete TU a letenky z Košíc a Prahy TU. Letenky z letiska Bratislava si zarezervujte na webe spoločnosti wizzair.com

Môže vás zaujímať: MAROKO